....MODŘÍ - ANDĚLÉ...

Důlní požár na dole Dukla v Havířově

7. července 1961

V pátek 7. července 1961 došlo při odpolední směně na dole Dukla v ostravsko-karvinském revíru k jednomu z největších poválečných důlních požárů v českém i světovém hornictví, který si vyžádal 108 obětí na lidských životech.

Tento mimořádně velký rozsah důlního neštěstí byl způsoben souhrnem nepříznivých okolností, zejména pak zanedbáním základních povinností při provozu pásových dopravníků, liknavým a nesprávným postupem při zpozorování prvních příznaků ohně a hlavně však labilnost větrního systému a nedoceněním důsledků, které může mít oheň ve větrní síti dolu.

Oheň vznikl na kříži hlavní třídy č. 11340/II D v úrovni 3. patra v 11. sloji u první pohonné stanice tahu 8 pásových dopravníků, které byly instalovány k zahájení provozu v nových porubech v 11. sloji. V té době nebylo ještě dokončeno zapojení všech prvků automatiky pásových souprav a zkušební provoz nebyl dostatečně hlídán. Kritického dne v ranní směně se na soupravách pracovalo. Ke konci směny asi ve 13 hodin došlo k náhodnému spuštění pohonu pásového dopravníku, pravděpodobně nevědomým nárazem při průchodu horníka v těsné blízkosti řídícího panelu.

Na pohonu prvního pásu vznikla později manžeta z pryžového pásu (byl starého provedení z hořlavého materiálu). Třením pohonných válců o stojící pás se nadměrně zvýšila teplota, začal hořet pás a postupně i okolní dřevěná výztuž.

První příznaky zápachu po pálící se pryži zpozorovala asi v 15:30 h osádka pracoviště ve výdušných větrech z 11. sloje na 2. patře

. Protože ani revírník neprošetřil důkladně příčiny tohoto jevu, byla zpožděna první možnost k účinnému zásahu a k odvolání ohrožených osádek do bezpečí.

Pohotovostní záchranářské čety byly vyzvány z HBZS v 17:10 h, až po hlášení hustých kouřů skupinou pracovníků, kterým již pod šibíkem na překopu 2 V na 2. patře uzavřely husté kouře ústupovou cestu.

Ve zplodinách byla kromě vysokého obsahu kysličníku uhelnatého také nedostatečná koncentrace kyslíku.

První dvě čety byly vyslány ihned na 2. patro k záchraně ohrožených 10 horníků v 10. sloji. O tom, že jsou ohroženi horníci i v 8. sloji, v té době ještě nikdo nevěděl. Záchranářům se nepodařilo k postiženým proniknout dále než 40 m za izolační objekty. Pro vysokou teplotu a husté kouře se museli vrátit.

Vzorek ovzduší, který zde odebrali, vykázal 10,5 % metanu, 11,5 % kysličníku uhelnatého a pouze 0,8 % kyslíku.

Současně s prvními četami sjely i dvě čety k likvidaci ohně na třídě 1134/II D. Došly až na kříž 1134/II D a postupovaly v kouři s obsahem 4,8 % metanu. Kouře se dostávaly do požářiště obráceným větrním proudem úpadně chodbou 1134/II d 1. Oheň značného rozsahu byl v té době asi 21 m od kříže a rychle se šířil proti vtažným větrům.

Okamžitý aktivní zásah nebyl možný, protože vodovodní potrubí bylo vedeno právě přes ohněm zachvácený úsek a bylo již porušeno. Náhradní dodávka byla zajištěna hasičskými hadicemi z překopu 3 V.

Než však voda dosáhla proudnic, došlo k prohoření kříže a k závalu, zvrácení větrů a záchranáři byli schopni již jen do cesty zabudovat mlhové proudnice. Další 4 pohotovostní čety z okolních závodů byly vyslány na 2. a 3. patro. Před 18. hodinou byla podána zpráva od porubů v 8. sloji o tom, že lidé i s nasazenými sebezáchrannými přístroji nejsou již schopni úniku.

Záchranáři, kteří sem postupovali jedinou možnou přístupovou cestou z vtažné strany z 3. patra dovrchní pásovou 834/II D, při průzkumu již nalezli jen mrtvá těla horníků, kteří zahynuli při úniku z ohrožené oblasti i v nasazených sebezáchranných přístrojích následkem nedostatku kyslíku.

Po zjištění průzkumných čet, že není reálná naděje na záchranu postižených (což dokazovaly i vzorky ovzduší), a protože obsah metanu v blízkosti požářiště byl stále v mezích výbušnosti a přímá likvidace byla neúspěšná, bylo v 23:10 h rozhodnuto uzavřít ohroženou oblast sedmi výbuchuvzdornými hrázemi.

V té době bylo již připraveno dalších 40 záchranářských čet.

Během 24. hodin akce zasahovalo celkem 700 záchranářů. Se stavbou jednotlivých výbuchuvzdorných hrází bylo začato ihned na všech sedmi pracovištích. Při stavbě se spotřebovalo přes 30 tisíc pytlů s pískem.

V neděli 9. července 1961 byly všechny hráze v ranních hodinách v první etapě dokončeny a ve 12:55 h byly uzavírány poklopy na hrázích č. 1, 5 a 6. Po předfárání byly obnoveny práce ve větší části dolu. Aby mohlo být co nejdříve zahájeno pronikání do uzavřených prostor a aby vyproštění obětí bylo urychleno, byly ihned zřizovány průnikové komory - propusti. K pronikání byly připravovány hráze č. 2 na překopu 3 V a č. 4 na překopu 2 V. Současně byly neprodleně po uzavření hrází dotěsňovány také hráze č. 1, 3, 5, 6 a 7 a staré uzavírací hráze související s postiženou oblastí. Průnikové propusti u H 2 byly dokončeny v ranní směně ve čtvrtek 13. července 1961 a v 9:30 h bylo započato s napouštěním dusíku do průnikových komor. Pro napuštění dusíku bylo v dole instalováno nové potrubí a v jámě bylo využito záložního vzduchovodu.

Doprava dusíku z Dusíkáren v Ostravě zajišťovaly dusíkové návěsy z HBZS. Část dusíku byla také vypouštěna z tlakových láhví o objemu 40 l přímo v dole. Do propusťových komor u H 4 se začal napouštět dusík dne 16. 7. v 5 hodin a po vytvoření přetlaku bylo ihned přikročeno k rozebírání hráze z pytlů před izolačním hrázovým objektem

. Do propustí bylo až do 10. 8. 1961 napuštěno celkem 122 630 m3 dusíku.

První průzkum byl proveden přes H 4 v noční směně 17. 7. do prostoru 11. sloje. Byl zjištěn rozsáhlý zával za třídou 722/II. Práce při zmáhání závalu a vyprošťování obětí z uzavřeného prostrou se konaly v prostředí o teplotě 45o C, při koncentraci až 0,5 % kysličníku uhelnatého, přes 20 % metanu a pouze 2 % kyslíku. Vlivem tepelné deprese začaly v uzavřeném prostoru proudit vzdušiny rychlostí až 1m/s. Průzkum za H 2 se uskutečnil v ranní směně 20. 7. Z uzavřené oblasti byly oběti z 11. sloje dopravovány ve speciálních uzavíratelných plechových kontejnerech v období od 18. 7. do 22. 7. a z prostoru 2. sloje od 30. 7. do 4. 8. 1961.

Záchranáři pracovali v čtyřhodinových dýchacích přístrojích.

Při práci byla dodržována zvláštní bezpečnostní a hygienická opatření.

Aby mohly být co nejdříve zpřístupněny důlní prostory v 5., 6. a 8. sloji, začaly již 21. července práce k uzavření požářiště v 11. sloji hrázemi č. 8, 9, 10, 11 a P 4 v užším okruhu. Prostory v 1134/II D1 a 1134/II D byly zaplaveny popílkem z povrchu. Uzavření užšího okruhu bylo dokončeno 16. 8. a v dalších dnech byla dezinfikována místa, kde ležely oběti. Všechny tyto práce byly provedeny v uzavřeném prostoru. Odvětrání důlních děl ukončilo práce v uzavřené oblasti dne 20. 8. 1961. Bylo provedeno ve třech na sebe navazujících etapách. Nejprve byla odvětrána 6. sloj otevřením H 1 a H 5, potom 5. sloj otevřením H 3 a H 5 a 8. sloj otevřením H 3 a H 6. Před provětráním byly v uzavřeném prostoru profárány všechny větrní cesty. Likvidace požářiště v 11. sloji pokračovala až do prosince 1961, kdy byla definitivně odhozena a zaplavena třída 1134/II D. Kříž u pohonu dopravníku byl vyzmáhán, aby byly zjištěny a rekonstruovány příčiny požáru.

Organizace celé záchranářské akce při likvidaci důlní nehody na dole Dukla byla velmi náročná. Záchranáři odpracovali jenom v dýchacích přístrojích v zamořeném ovzduší více než 50 tisíc hodin.

OSTATNÍ PODOBNÁ NEŠTĚSTÍ

• 16-01-1856,

Důl Gabriela, výbuch, Karviná, 17 mrtvých. Důl Gabriela založen v roce 1852 a pojmenován po hraběnce Žerotínové. Uhlí se z jámy hluboké 100 metrů se vytahovalo v sudu zavěšeném na parním vrátku. V šachtě se tehdy běžně kouřilo

.  • 29-07-1867,

Důl Hlubina (Jáma II), výbuch metanu, Ostrava, 64 mrtvých

• 05-03-1885,

Důl Jan Karel, výbuch, Karviná, 108 mrtvých.

. • 26-03-1885

, Důl Bettina, výbuch, Doubrava, 59 mrtvých.

. • 03-01-1891

, Důl Trojice, výbuch důlních plynů, Ostrava, 62 mrtvých.

. • 09-05-1894

, 12 zastřelených havířů Trojické stávky. Během sedmnáctidenní stávky se zástup 3 až 4 tisíc havířů vydalo domluvit stávkokazům (tzv. lizoňům) k Dolu Trojice.

. • 14-06-1894,

Larischovy doly (důl František, Jan a Hlubina), Ostrava, největší důlní neštěstí, 235 mrtvých.

. „Když jsme se dostali k hlavní chodbě, vedoucí k devatenácté sloji, ležely tam celé hromady zuhelnatělých a roztrhaných lidských těl zavalených kameny. O tom, jak strašná muka museli ti nebožáci vytrpět, svědčí jejich zohavená a spálená těla," popsal místo neštěstí v autentické dobové zprávě důlní záchranář Alojz Bonček.

• 14-01-1896,

jáma Hermenegild, 15 obětí

.. • 04-07-1905,

výbuch důlních plynů v Jámě III dolu kníže Salma, 7 obětí.

. • 20-05-1919,

Důl Nová jáma, výbuch plynu, Ostrava, 94 mrtvých.

• 13-04-1924,

Důl Gabriela, výbuch, Karviná, 14:10 SEČ. Výbuch složil těžní věž jako dětskou stavebnici. Den před tím 12-04-1924 kvůli výronu plynů byla sloj v pátém patře uzavřena třemi hrázemi. Přesto téhož dne v 11:30 zazněl šachtou mohutný výbuch. Zrovna ve chvíli, když 13 horníků zesilovalo již postavené hráze. Celý důl byl uzavřen včetně větrných jam a všechny jámové poklopy. Proto byl šokující rozměr exploze, která nastala 13.dubna. Následovalo překotné zavírání ostatních jam, což se podařilo až 17.dubna. Krátce nato se ozvala v podzemí nová exploze a do druhého dne ještě čtyřiadvacet dalších výbuchů v nitru šachty. Teprve 20. července byl odstraněn slínový poval a začalo se pomalým průzkumem následků neštěstí. Hned první den průzkumu zahynuli dva záchranáři. Provoz dolu byl obnoven 23-05-1925. 15 mrtvých.Exploze, která třináctého dubna 1924 deset minut po čtrnácté hodině složila k zemi těžní věž Dolu Gabriela v Karviné jako dětskou stavebnici, byla vlastně už jen mimořádně ohromujícím zakončením lidské tragédie z předchozího dne, která se odehrála na pátém patře v podzemí dolu. Už ráno jedenáctého dubna havíři zaznamenali oheň (zapař) v závalu porubu pátého patra, a protože šachta Gabriela byla známá mimořádně silnými výrony důlních plynů, padesátka havířů okamžitě opustila ohroženou sloj a oblast byla okamžitě uzavřena třemi hrázemi, které byly dostavěny ve dvě hodiny v noci 12. dubna. Téhož dne třicet minut před polednem zazněl šachtou mohutný výbuch. Zrovna ve chvíli, kdy patnáct havířů zesilovalo již postavené hráze. „Byla to explose třaskavých plynů, jež byly zapáleny vznítivším se uhlím," shrnula příčiny výbuchu dobová zpráva z pera báňského technika Josefa Bialka. Patnácti havířům, které se okamžitě po výbuchu vydalo hledat záchranné mužstvo závodního sboru, už nebylo pomoci. „Vyneseni byli pouze dva mrtví, ostatní byli úplně zasypáni," píše se v Bialkově zprávě o neštěstí.

. • 03-01-1934,

Důl Nelson, 16:45. 144 mrtvých

. Data viz Spirit č.14/2001. • 03-09-1936, důlní neštěstí na dole Svatá Trojice, 4 oběti.

 • 12-02-1949,

důl Doubrava, výbuch při kterém zahynulo 19 horníků. Při následném výbuchu zahynulo 5 zachranářů. . Kvůli nadměrnému výskytu metanu byla v únoru 1949 zastavena těžba ve sloji Hubert v dole Doubrava. Mladý komunista Alexandr Kanczucki však vytvořil úderku, která přes varování bezpečnostního technika obnovila těžbu. Technik sice připouštěl, že je ze staré školy, ale tvrdil, že metan hoří stejně jako za Rakouska. Toto tvrzení ho ostatně později stálo několik let žaláře. 12.února nastal ve sloji Hubert výbuch, který stal život devatenáct horníků. Alexandr Kanczucki vedl hned druhý den přes výslovný zákaz bánské zachranáře pro těla obětí. Došlo k další explozi, která ohrozila i provoz košicko-bohumínské dráhy. Některé okolnosti napovídají tomu, že Alexandr Kanczucki svým návratem do dolu vlastně spáchal vědomou sebevraždu. Bohužel s sebou vzal i další horníky.

 . • 04-10-1950,

Důl Michálka, výbuch metanu, Ostrava Michálkovice, hornický učeň si lehkovážně zapálil cigaretu, 36 mrtvých z toho 7 učňů

. • 17-12-1951,

důl Barbora, požár, o život přišlo 13 horníků. V jedné sloji zjistili havíři zápach signalizující možnost vzniku požáru. Tehdejší inspektor OKD Ing. Dr. Žalud rozhodl o zazdění sloje. Důlní inženýr Petráš vydal příkaz k zazdění sloje, ale nezkontroloval, zda byl příkaz proveden. Když požár skutečně vznikl, vedoucí větrání Stozsek odmítl sfárat do dolu a zjistit jeho ohnisko. Následoval zinscenovaný soudní proces, přiznali se všichni, rozsudek byl vynesen 12-07-1952. Václav Žalud a Josef Herel byli odsouzeni k trestu smrti za sabotáž, Kliment Pavlů a Josef Stozsek na doživotí.

 • 08-08-1956,

důl v Belgii, 262 horníků otrávených oxidem uhelnatým.

. • 28-08-1958,

důl v Polsku Makoszowy, 762 horníků otrávených dýmem.

. • 22-02-1960,

důl v Karel Marx v NDR, Zwickau, 123 horníků mtrvých po výbuchu plynů.

. • 22-05-1960,

Důl Hlubina, Ostrava, výbuch metanu v ranních hodinách v porubech 912 a 914 sloje Flora, při zkratu el.vedení při opravě el.osvětlení, 54 mrtvých.

• 07-07-1961,

Důlní neštěstí na dole Dukla, Havířov, 108 uhořelých. o 13:00 neznámý havíř nevědomky spustil pásový dopravník. o 15:30 revírník zjistil zápach spálené gumy, ale nenašel místo. o 17:15 revírník zjistil opět zápach spálené gumy o 17:24 záchranáři sfárali do dolu. o 18:55 příkaz k vyfárání havířů Neštěstí doprovázelo několik chyb: o Jediná kvalifikace nekompetentního ředitele dolu byla červená stranická legitimace o Hlavní inženýr byl na dovolené o Opožděné odvolání osazenstva dolu k vyfárání. Příslušník StB nařídil nejdříve vyvézt naložené vozíky s uhlím, aby byl splněn plán těžby. Předčasné vyfárání havířů mohlo být považováno za trestný čin sabotáže. o Vadný systém větrání dolu.

. • Dobývání uhlí v dole Dukla v Havířově po sto letech definitivně skončilo.

Ve středu 10-01-2007 v 10:30 h horníci z jámy vyvezli poslední symbolický vozík uhlí. Vlastní těžba na závodě Dukla skončila v závěru roku 2006. Byla totiž již dlouhodobě ztrátová. Z dolu za 100 let jeho existence bylo vytěženo přes 100 miliónů tun uhlí

. • 07-02-1962,

důl Luisenthal v Německu, 299 horníků mrtvých.

. • 27-09-1962

na konci noční směny vybuchl metan na dole Petr Cingr v Ostravě Michálkovicích. Ve sloji Gizela nad 16.patrem zahynulo sedm horníků. Střelmistr ve spěchu odpálil tři nálože, aniž by zkontroloval přístrojem přítomnost metanu ve sloji.

 • 07-01-1963,

11:00 na Dole Eduard Urx v Petřkovicích u Ostravy při ražbě na čelbě mezi třetím a čtvrtým patrem došlo k průvalu důlních vod. Havíři tu narazili na staré důlní dílo z času krátce před 1.světovou válkou. Na jakousi kapsu naplněnou 180 000 kubíky vody. Voda více než půl století stála, výdřeva hnila a vznikal sírovodík. Z deseti mužů v ohroženém prostoru přežil jeden, který neutíkal před vodou do nižšího patra a nasadil si sebezáchranný přístroj ZP-3.

 • 23-09-1964

se zřítila přístavba dispečerské budovy nového Dolu ČSM-sever ve Stonavě. V troskách zahynuly 4 osoby.

. • 19-04-1966,

důl Zárubek v Ostravě, ve sloji Gunter z neobjasněných příčin vybuchl metan a zabil 16 horníků, kteří pracovali na noční směně na pomocných pracích

. • 04-04-1970,

důl Paskov v Paskově, plyn explodoval krátce před výměnou noční a ranní směny (před 6 hodinou?). 26 obětí.

 • 22-02-1975,

důl Staříč (OKR). 11 obětí. •

• 30-12-1976,

důl Staříč (OKR). Neštěstí si vyžádalo 43 obětí horníků, kteří pracovali v blízkosti ohniska výbuchu.

• 22-03-1977,

Důl ČSA v Karviné, 31 mrtvých

. . • 03-09-1981,

Důl Pluto, výbuch uhelného prachu v hloubce 400 m, Most, 15:33 SELČ. 65 mrtvých. V honbě za rekordy v těžbě fárali dolů horníci i v době, kdy záchranáři bojovali s požárem.

Nepořádky nebyly nikdy vyšetřeny a případ vyšuměl do ztracena. Neptun na Ascendentu, MC na polosumě Venuše/Pluto, Mars na Dračím ohonu.

 V srpnu 2001 vrchní státní zastupitelství zamítlo žádost Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu o obnovení vyšetřování neštěstí

.

  Další důlní tragédie

26. 4.1942

Výbuch metanu a následně uhelného prachu na dole Honkeiko

10. 2. 1879

Průval vod na dole Döllinger v Duchcově

7. 3. 1885 14. 6. 1894

Výbuchy plynů na Larischových dolech v Karviné

24. 11. 1890

Průval vod na dole Anna v Souši u Mostu

31. 5. 1892

Požár na dole Marie v Příbrami - Březových Horách

24. 1. 1893

Výbuch plynů na dole Pokrok II v Oseku

19. 7. 1895

Průval kuřavky v Mostě

19. 9. 1900

Výbuch požárních plynů na dole Svěží štěstí u Duchcova

14. 1. 1902

Průval vod na dole Jupiter v Komořanech

30. 4. 1902

Výbuch plynů na dole Doblhoff III v Modlanech

24. 4. 1937

Průval vod na dole Ferdinand v Chomli

12. 1. 1946

Požár na dole Anna na Březových Horách

18. 12. 1951

Výbuch plynů na dole Barbora v OKR

8. 4. 1960

Výbuch plynů na dole Ludvík v OKR

1. 5. 1960

Výbuch plynů na dole Jeremenko v OKR

22. 5. 1960

Výbuch plynů na dole Hlubina v OKR

23. 9. 1960

Požár na dole Nosek v Tuchlovicích

7. 7. 1961

Požár na dole Dukla v OKR

27. 9. 1962

Výbuch plynů na dole Petr Cingr v OKR

3. 1. 1962

Požár na dole Kateřina v Modlanech

7. 1. 1963

Průval vod ze stařin na dole Urx v OKR

22. 2. 1963

Výbuch požárních plynů na dole Koněv v Dřínově

24. 5. 1964

Požár těžní budovy na dole Petr Cingr v OKR

11. 11. 1964

Průval bahnin na dole Zápotocký v OKR

23. 11. 1966

Zával na dole Julius v Kopistech

26. 4. 1967

Zával na dole Žofie v OKR

  ZDE SVOJI VELIKOU ODVAHU A OBEZŘETNOST PROKÁZAL

MŮJ PŘÍTEL

ING.MILAN KOLÍNEK,

DÍKY JEHO SCHOPNOSTEM BYLY ZACHRÁNĚNI PRACOVNÍCI PO NĚKOLIKA DENNÍM POBYTU V ZÁVALE

ČEST JEHO PAMÁTCE

9. 6. 1970

Průval vod na dole Dukla v Šardicích

13. 6. 2002

Důlní otřes na dole Doubrava v OKR

19. 7. 2002

Požár na dole Jan - Karel / ČSA

6. 8. 2002

Důlní otřes a následný požár na dole Lazy v OKR

16. 8. 2002

Požár v likvidovaném porubu dolu Dukla

26. 2. 2003

Další důlní otřes na dole Lazy v OKR

12. 8. 2004

Zaplynování chodby na dole Doubrava

21. 8. 2004

Požár v přípravné chodbě na dole Darkov

2 25. 8. 2004

Požár v jámě Rychvald IV dolu Heřmanice

20. 10 200

Pád do stařin v lomu ČSA Mostecké uhelné

NECHT BŮH OCHRANUJE

DUŠE VŠECH TĚCH ,

KDOŽ POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY

PŘI TETO TĚŽKÉ A NEBEZPEČNÉ PRÁCI