Georgius Agricola
Georgius Agricola – život a dílo – jeho význam pro hornictví a hutnictví (1494 – 1555) 
Georg Pawer[1], známější pod latinizovaným jménem Georgius Agricola (obě jména znamenají rolník),
(24. března 1494, Glauchau, Sasko – 21. listopadu 1555, Chemnitz)
Cnih o hornictví a hutnharakteristika doby: 1492 – objevení Ameriky nebylo jediným krokem otevírání světa; již 5 let předtím – Bartoloměj Diaz, sledující západní břehy Afriky obeplul Mys dobré naděje.
O 30 let později Portugalec Magalháes obeplul celou zeměkouli
byly to vlastně vzpoury proti tehdejším autoritám.
1525 – publikovány prvé popisy americké přírody bourající zase trochu více představy o světě od 13. stol. – ve střední Evropě se od té doby v každém století střídají velké objevy stříbra – nejprve kolem Jihlavy, ve 14. stol. v Kutné Hoře a v 16. stol. na Krušnohorském pomezí Saska s Čechami. 2. desetiletí 16. stol. – objevuje se stříbro v té době již zaniklé osady Konradsgrün (později Jáchymov)
– v r. 1516. Po roce 1516 – rozvoj hornické činnosti v této oblasti – dochází k náporu havířů z Harzu, Saska, Tyrol, od Kutné Hory i ze středního Slovenska
(kronikář zaznamenal slogan Ins Thal, ins Thal mit Mutter und all místo dobývání, hluboké a strmé údolí se plánovitě rozrůstalo a až r. 1520 bylo povýšeno na horní město v údolí Sv. Jáchymova St. Joachimsthal – Jáchymov. 1533 – v Jáchymově se shromáždilo 18 000 obyvatel – stal se rychle 3. největším městem v českém království hned po Praze a Kutné Hoře (Praha měla v té době asi 80 000 obyvatel). Šlikové - držitelé zdejších pozemků, hrabata, sídlící do té doby v Ostrově si už v r. 1517 postavili nad městem hrádek Freudenštejn, jim náležel osmý díl z těžby a náleželo jim také privilegium razit jáchymovské groše „Joachimsthaler Groschen“ zkráceně jen „Thaler“, tedy tolary (odtud název amerického dolaru). Právo razit mince, které jinak příslušelo pouze králi jim však bylo v r. 1528 odňato Ferdinandem I. Habsburským (vládl 1526-1564).
Georgius Agricola nar. 24. března 1494 v saském městečku Glauchan,v roce 1527 převzal lékárnu a lékařskou praxi v Jáchymově,vystudoval Lipskou univerzitu, pak 2 roky působil jako „suprema“ v řecké škole ve Cvikově (v té době začínají reformační tažení a náboženské spory po vystoupení Martina Luthera v roce 1517 selská vzpoura, která přešla v regulérní válku v letech 1524-1525 – Thomas Müntzer, zvítězila vojska německých knížat),odchází znovu do Lipska studovat lékařství, po dvou letech odchází na studia do Itálie (Padova, Řím, Benátky),živil se výukou řečtiny, studoval vedle medicíny i antické lékařství, učil se i dalším řečem. v roce 1527 na radu přátel se odstěhoval, již ženatý, do Jáchymova.
Byl v tom záměr – navštěvovat doly, aby viděl na vlastní oči, kde a jak vznikají minerály,
– proto bývá nazýván také i prvním geologem a mineralogem.
- v Jáchymově pobývá 4 roky – píše první své dílo – Bermannus sive de re metallica (Basilej, 1530) – popisuje v ní celý proces získávání kovů od prospekce až po hutnění.
- dalších 20 let zabrala Agricolovi příprava zevrubně systematické práce o ložiskách rud,
- v roce 1531 se vrátil do Saské Kamenice, v době, kdy už byl dobře zajištěn svými investicemi do abrtamských dolů. Své příjmy věnoval své vědecké práci, takže i on měl často nedostatek prostředků na živobytí.
- v roce 1542 zemřela jeho první žena a v novém manželství přibylo až do r. 1552 pět dětí. - v Kamenici řešil problém užití minerálů při léčbě – to bylo spojeno s jejich mísením nutnost zvládnout receptury – nebyl však často schopen namíchat receptury, protože míry a váhy nebyly unifikovány, nevěděl často, co která jednotka znamená
začal studovat míry a váhy. Tak vzniká jeho pět knih
„De mensuris et ponderibus“
– o antických mírách a váhách.
Dílo Georgii Agricoly
Bermannus sive de re metallica - popisuje proces získávání kovů od prospekce až po hutnění.
De mensuris et ponderibus (o antických mírách a váhách) vydány r. 1533 a doplněny v letech 1545, 1546 a 1549 o míry a váhy arabské, hebrejské, perské a egyptské. Zde se pokusil unifikovat míry a váhy, aby mohl využívat receptur pro mísení nerostů pro léčbu uvedených v knihách antických a jiných autorů.
De precio metallorum et monetis (1549) porovnávala cenu kovu a hodnotu mincí a rozebírala řadu ekonomických jevů (bývá považována za jednu z prací, vedoucích k pozdější teorii merkantilizmu).
De ortu et causis subterraneorum libri V. (1546) popisuje své geologicko-mineralogické výzkumy, snaží se v ní prozkoumat podstatu látek, které vznikly pod zemským povrchem a uvažuje o jevech, které na vznik těchto látek mohly působit. (např. působením vody, zemětřesení, sopečné činnosti, vlivem atmosférických změn na zemský povrch, vznikem rozsedlin působením zemských pochodů a konečně vlastnostmi „kamenů“). Pět knih o podstatě látek vzniklých pod povrchem (volný překlad).
De natura fossilium (O povaze kopaných hornin) (1546) ukazuje na rozdíly, vlastnosti i na užitek jednotlivých typů geologických substancí. Vlastně jde o jejich první klasifikaci – tento systém přetrval až do r. 1774, kdy ho upravil podle nových poznatků prof. Freibergské akademie A. G. Werner.
De veteribus et novis metallis (1546) práce o kovech a rudách – první snaha o teorii vzniku rudných ložisek a stanovení vlastností zlata, stříbra, rtuti, mědi, cínu, vizmutu, olova a železa a rud, které tyto kovy obsahují.
De animantibus subterraneis (O životních jevech v podzemních prostorách) (1549) systematický výzkum jevů existujících pod povrchem země. Pozn. V roce 1545 v předstihu před publikováním svého stěžejního díla publikoval německo-latinský odborný slovník jako jeden z vásledků jeho zájmu o sbírání materiálu přírodovědecké povahy, důlní a technická zařízení způsobu dolování a postupy zpracování rud až po získání čistých kovů.
De re metallica libri XII. (byla hotova již r. 1550) byl připraven text, přesné popisy dolů, organizace těžby, práce od vyhledávání míst k otvírce, hloubení jam a štol a jejich výstroje, až po mechanismy na těžbu rudy či čerpání vody z dolů, na větrání důlních děl, až po způsoby drcení, pražení, třídění, hutnění rud a rafinaci kovů,text dokonce ukazoval odlišnosti technologií na různých revírech.
Byla popsána i technologie výroby skla,teprve r. 1553 se mu podařilo získat vhodného grafika, který byl schopen stroje nejen věrně zobrazit, ale také jim dát formu, z níž by se daly vyrobit dřevoryty potřebné pro knihu (celkem 273 působivých dřevorytů vedle jednoduchých schémat, z nichž většinu provedl jáchymovský rodák Basilius Weffringer; několik jich dodali též Rudolf Manuel Deutsch a Zachrias Specklin, kteří jim v Basileji dali tvar dřevorytů) po 200 let učebnicí montanistiky, je to stěžejní dílo Agricolovo,v r. 1644 byla přeložena do čínštiny,dodnes existuje v 11 jazycích a 33 vydáních. (Dvanáct knih o hornictví a hutnictví). V čem vidí Agricola význam hornictví? na prvním místě připomíná Agricola medicínu, což ukazuje i na jeho vlastní motivaci zájmu o tyto zdánlivě profesně tak vzdálené oblasti. Říká totiž, že hornictví a hutnictví „především je užitečné lékařům; dává totiž množství léků, kterými rány a vředy léčí, též mor, takže zajistí kdyby nebylo jiné příčiny, proč prohledáváme zemi, přece bychom ji měli prohledávat kvůli medicíně“, uvádí užitečnost montanistiky i pro jiné obory např. pro malířství (barvy), stavitelství (mramory), okrasné materiály, kovozpracovatelství (ale jen ve formě soch, zlatých předmětů, mědirytin, ražení mincí apod.), obchod (peněžní hospodářství). Nikde se v tomto výčtu ještě neobjevuje energetická hodnota uhlí, takže tehdejší hornictví bylo vlastně výhradně hornictvím rudným, když i hliniště, kamenolomy a cihelny byly brány pouze okrajově. Jaká je Agricolova publikační činnost v oboru medicíny? Vlastně je zde pouze jedna práce: De peste (O moru) z r. 1554 shrnuje Agricolovy zkušenosti s průběhem moru v Saské Kamenici a dává pravidla chování občana při takové epidemii. Závěr Agricolova života: r. 1547 jako starosta v Kamenici svolal městskou hotovost a účastnil se války šmalkaldské, znovu se podíval do Čech, tentokrát s vojskem a pobýval ve vojenském ležení před Chebem, ač nepřestal být ve stále těžce protestantském městě katolíkem, přesto byl několikrát zvolen starostou města. Teprve závěr života, kdy došlo k Augsburské dohodě (25. 09. 1555) mu připravil napjaté chvíle – podle ní se sice proklamovala rovnoprávnost protestantů a katolíků, ovšem se zásadou – čí je vláda – toho je i náboženství.
Agricolovi, který byl katolík hrozilo nebezpečí nuceného vystěhování ze Saské Kamenice. připravuje se i s rodinou na útěk, onemocněl však a záhy 21. listopadu 1555 choroba ukončila jeho život. nemohl být pohřben v Saské Kamenici, jeho hrob je v zámecké kapli v Zeitsu. Čtyři měsíce po jeho smrti vyšla konečně jeho hlavní práce – celoživotní dílo kompendium, které ve dvanácti kapitolách shrnuje tehdejší vědomosti o hornictví a hutnictví De re metallica libri XII. – Dvanáct kictví.
