....MODŘÍ - ANDĚLÉ...

Současné využití starých a opuštěných důlních objektů a hornická muzea

Prostředky vložené do zpřístupnění zásob nerostných surovin byly většinou dlouhodobě uhrazovány ze zisku z prodeje těžené nerostné suroviny, stejně tak, jako ostatní investiční náklady dolů. V současné době se začíná zvyšovat počet uzavíraných dolů a to jednak pro vyčerpání zásob nerostných surovin a také z důvodu útlumu hornické činnosti, zdůvodňovaného současnou ekonomickou nerentabilitou těžby některých nerostných surovin. Mnohé uzavřené a opuštěné doly a to bez ohledu na stáří jejich těžby nebo dobu jejich uzavření, jsou využívány pro nejrůznější účely.

hornická muzea a skanzeny – jsou zaměřeny buď vysloveně technicky s historickým zaměřením (většina Národních technických muzeí) nebo krajových Hornických muzeí – nebo kromě techniky také etnograficky a podchycují vše, co s hornictvím v daném regionu souvisí nebo souviselo,využití opuštěných dolů pro praktickou výuku hornického dorostu, hornických učňů, studentů hornických průmyslových a vysokých škol.

Tyto doly se využívají také

pro ověřování a řešení výzkumných úkolů z oboru hornictví, geologie, geomechaniky, důlního větrání, důlního měřictví, podzemního stavitelství, hydrogeologie, důlní dopravy, bezpečnosti práce, báňského strojírenství, psychotroniky, psychologie pracovního prostředí a dalších oborů,pořádání koncertů, uměleckého přednesu, odborných symposií, přednášek a dalších kulturních setkání,možnost pěstování rozličných biologických makro- i mikrostruktur,speleoterapie pro léčení chorob cest dýchacích, astmatu, alergií i některých srdečních a cévních onemocnění

,některé části dolů, zejména méně atraktivních pro veřejnost, se využívají jako konstantně temperovaná skladiště ovoce, zeleniny, potravin, léčiv nebo různých materiálů, vyžadujících při delším uskladnění prostředí se stálou teplotou a vlhkostí vzduchu

,využití některých důlních pramenů pro vodoléčbu, pitné kůry nebo jako zdrojů průmyslových vod,

pokud to geologické a hydrogeologické podmínky v prostředí uzavřených dolů dokonale znepřístupněných veřejnosti dovolují, jsou tyto prostory pro dokonalé isolaci používány jak skládky průmyslových odpadů s výjimkou toxických a radioaktivních látek,

některé štolami otevřené nehluboké staré doly jsou využívány i jako atraktivní restaurace.

Z mnoha těchto a dalších příkladů je dostatečně patrné, jak lze a mnohdy skutečně s poměrně nízkými náklady v případě v této době uzavíraných dolů, využít opuštěných důlních prostor a povrchových objektů jak z hlediska ekologie, tak i ekonomie pro účely, které by mnohdy vyžadovaly nové a značné investice.

Doly otevřené štolami, překopy z úbočí nebo mírně ukloněnými úpadnicemi, mají z hlediska ekonomických úvah určitou výhody pře doly otevřenými jamami.

Staré a opuštěné doly lákají mládež k dobrodružným výpravám.

Je nutno si uvědomit, že lidem neznalým hornického prostředí hrozí v opuštěných důlních dílech mnohá nebezpečí

– zabránit přístupu komukoliv.

Mnohá hornická muzea byla vybudována buď v povrchových důlních budovách jako např. v Příbrami, Oelsnitz v Sasku, ve Freibergu, Claustalu atd. Výhodou takovýchto hornických expozic je naprostá bezpečnost návštěvníků, vzorná čistota prostředí. Nelze pochybovat o výchovném a osvětovém významu hornických muzeí a skanzenů nejen z hlediska historického vývoje a významu hornictví pro společnost, ale i pro poučení současné a hlavně budoucí generace.

Hornická muzea a skanzeny vytvářejí převážně nejvýznamnější krajové zajímavosti s neobvykle vysokou návštěvností. Mnohá z těchto muzeí jsou centrálními objekty, na které navazují další mineralogické, geologické, historické, etnografické, numismatické a výtvarné expozice ve vztahu k hornictví. Návštěvnost všech druhů muzeí včetně uměleckých galerií, je ovlivněna řadou okolností a podmínek. Pokud se nad touto skutečností hlouběji zamyslíme, dospějeme k poznání, že kromě jiných měřítek vzdělanosti a kulturnosti národů, můžeme použít také počet návštěvníků těch nejrůznějších muzeí.

Ke svému překvapení zjistíme výrazný rozdíl mezi zeměmi, ve kterých lidé nepoznali totalitní vládní systém a zeměmi, kde obyvatelstvo tento systém zažilo. Rozdíl je právě ve školní výchově mladých lidí té doby. To je jeden z důvodů, proč je návštěvnost muzeí v demokratických státech větší, než v zemích bývalého socialistického bloku.

Ani v naší republice se základní i odborné školství ještě nestačilo zbavit, ke své škodě, určitého předříkávání učební látky a mnozí pedagogové si ještě neuvědomili nutnost hledání nového vztahu nejen k výchově mládeže, ale i ke způsobu vlastní výuky a osobní odbornosti. Všechny tyto nedostatky se projevují zejména při školních návštěvách muzeí, kdy se také projevují i ty nejzákladnější nedostatky obecných vědomostí mnohých učitelů.

Většinu návštěvníků tvoří cizinci a příslušníci starší generace s doprovodem vnoučat, zvláště v odborných muzeích a to podle odborného zaměření především dědečků. Důvody ovlivňující návštěvnost muzeí:

vliv ročních období,nepříznivé počasí,školní prázdniny,dovolené,dny pracovního klidu.

V posledních letech se začala velmi intenzívně uplatňovat tzv. „průmyslová turistika“, zejména ve státech západní Evropy, Americe a Austrálii. Prozatím se nepodařilo bezpečně zjistit příčiny a důvody pro zvýšení zájmu veřejnosti pro tuto turistiku. Snad je to určitá snaha hledat souvislosti mezi dnešním přetechnizovaným světem a mezi začátky technického rozvoje v různých průmyslových odvětvích.

Snad je to hledání cesty, jakým způsobem by mohla současná technika zabránit ekologickým katastrofám. Snad nejvíce se tyto otázky dotýkají hornictví, a proto jsou také hornická muzea nejnavštěvovanějšími mezi technickými muzei.Činnost těchto muzeí není zaměřena pouze na náhodné turisty, ale také na místní obyvatelstvo. Svědčí o tom výrazná spolupráce správ hornických muzeí s obecními samosprávami, ředitelstvími těžebních společností i s firmami, spolupracujícími s hornictvím. Tato vzájemná spolupráce je v popředí zájmů všech zúčastněných organizací nejen z hlediska vysloveně komerčního, ale hlavně propagačního a reklamního.

V saském Olbernhau začínají nadšenci obnovovat starou scezovací huť na původních základech z 15. století, které byly odkryty při archeologickém průzkumu. Zvláštní postavení ve vztahu k hornictví a k hornické historii zaujímá Bergakademie ve Freibergu, která má ve svém vlastnictví dva školní doly a to Reiche Zeche a Alte Elisabeth (v překladu Bohatý důl a Stará Elisabeta). Historie těchto dolů sahá až do 14. století. Je však nutno uznat, že údržba rudného pro tyto účely není tak nákladná a provozně náročná, jako případný podobný provoz uhelného dolu. Zajímavým je i využití objektů moderního uhelného dolu Zollverein v Essenu. Tento důl i s povrchovým zařízením byl uveden do provozu v roce 1932 a byl již tehdy a je dodnes považován za světový vrchol moderní průmyslové architektury. Těžba uhlí na tomto dole byla ukončena v roce 1986. Již v roce 1989 byla založena společnost „Bauzeche Zollverein XII“, jejímž programem jsou projekty pro využití povrchových zařízení dolů pro kulturní, sociální i sportovní činnosti obyvatelstva s možností vytvoření nových pracovních příležitostí. Současná prohlídková trasa v tomto muzeu sleduje cestu vytěženého uhlí od náraziště jámy do třídírny a úpravny až po plnění zásobníků upraveným uhlím. Tato v podstatě úpravnická expozice navazuje na expozici důlní techniky a důlního provozu uhelných dolů v Hornickém muzeu v nedaleké Bochumi.

Některé velkoprostorové haly, případně některá poschodí provozních budov byly stavebně upraveny a byly zde zřízeny baletní a divadelní zkušebny, byly zde umístěny přednáškové sály, studijní ateliéry, kanceláře a dílny Umělecko-průmyslové fakulty Univerzity v Essenu.

Další prostory jsou pronajímány různým obchodním a projektovým firmám i restauraci s tanečním sálem. Byly zde zřízeny tělocvičny a veřejná knihovna.

Shrneme-li alespoň ty nejzákladnější problémy, týkající se návštěvnosti hornických a nejen těchto muzeí, můžeme právě z poznatků získaných při jejich návštěvách dospět k následujícím závěrům:

Žádné muzeum a v kterékoliv zemi není schopno v krátké době uhradit prostředky vložené do jeho zřízení.

Každé muzeum se však může stát reprezentací své oblasti a propagátorem turistického ruchu. Vedení kteréhokoliv muzea by mělo mít zcela promyšlený záměr pro vytvoření podmínek aktivní činnosti dobrovolných pracovníků a propagátorů muzea a podporovat jejich všestrannou činnost. Zcela nezbytná je vzájemná a seriozní spolupráce vedení muzea s městskými, obecními i okresními úřady, s představiteli důlních společností a firem spolupracujících s hornictvím, odbornými školami a představiteli Revírních báňských úřadů. Sbírky a muzejní průvodci by měli návštěvníkům zprostředkovat nenásilným způsobem nejen základní informace, ale i detailní a odborné dotazy.

Důležité je především psychologické působení při uspořádání exponátů a také schopnost průvodců, přizpůsobit odborný výklad nejen dětem a nehornické veřejnosti, ale i odborníkům a podporovat jejich zájem. Rozhodujícím a řídícím orgánem by se měla stát Vědecká rada muzea, složená ze zástupců spolupracujících organizací a báňských techniků i historiků. Tato rada by byla zodpovědná nejen za koncepční řešení věcné činnosti muzea, ale i za jeho komerční úspěšnost. Velmi potřebnou se také jeví vzájemná spolupráce s Úřadem památkové péče již proto, že tyto úřady většinou postrádají báňské odborníky, kteří by mohli pomáhat při vyhledávání i záchraně části unikátních provozních zařízení, strojů, přístrojů i budov. Stejně potřebnou se jeví i vzájemná spolupráce s dalšími tuzemskými i zahraničními hornickými muzei nejen v oblasti sběratelské, ale také při vytváření podmínek pro umožnění výměnných studijních pobytů zaměstnanců těchto muzeí, nejen na úrovni jejich vedoucích pracovníků, ale průvodců, archivářů, výrobců modelů a maket i výtvarných pracovníků. Ne každý důl, ve kterém byla ukončena těžba ať již před staletími, nebo v současné době či nedaleké budoucnosti se může stát hornickým muzeem nebo skanzenem. Uvažme, zda je vhodné jak ekonomicky, tak i ekologicky, ponechat vhodné důlní objekty nevyužity pro kulturní nebo hospodářské potřeby obyvatelstva.

Zamysleme se také nad naší povinností vůči příštím generacím, zanechat jim svědectví o hornictví, které po tisíciletí ovlivňovalo osudy národů a států a bylo jedním ze základních tvůrců dějin.

Víme již nyní, že tomu tak bude i v budoucnosti, neboť bez těžby nerostných surovin je vývoj lidské společnosti nemyslitelný.

Vysvětlení pojmů:

Křesovce = souborné označení pro odrůdy křemene a křemité horniny.

Eolity = původně označované domněle lidskou rukou vyrobené nejstarší kamenné nástroje. V současné době se jako eolity označují i jednoduché, hrubé nástroje období mladších anebo i takové přirozené úlomky hornin, které připomínají kamenné nástroje záměrně vyrobené lidskou rukou. Má tedy slovo eolit v dnešní archeologické literatuře několik významů.

Patina = barevně změněný navětralý povrch nerostu nebo horniny.

Isotropní nerost = nerost mající ve všech směrech stejné fyzikální vlastnosti.

Gigantolity = velkorozměrné kamenné nástroje pravěkého člověka.

Ondraticien = zatím blíže neprozkoumaná a přesně nedefinovaná křemencová industrie s velkorozměrnými kamennými nástroji, popsaná K. Absolonem z Ondratic na periferii Drahanské vysočiny na Moravě. O pravosti a starobylosti některých kusů této industrie vyslovilo již několik autorů pochybnosti.

Blok horniny = velký ostrohranný kus pevné horniny.

Obloun = velký kus pevné horniny na povrchu a zejména na hranách sbroušený činností větru.

Valoun = menší, vodou oválený a zaoblený, přibližně stejnorozměrný úlomek pevné horniny.

Oblázek= plochý valoun.

Litický = kamenný